Otec Karel Jordnán Červený

Karel Jordán Červený

Římskokatolický kněz, děkan v České Kamenici, čestný kanovník kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích a terciář dominikánského řádu.

Společenství lidí lze z hlediska sociologie, sociální psychologie či kulturní antropologie atd. charakterizovat různými způsoby. Nicméně při vzpomínce na zesnulého děkana v České Kamenici a kanovníka kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích myslím zcela neodborně na jiné vymezení. V životě potkáte spousty lidí. Někteří jsou, ne z vlastní viny, pouhou kulisou, kterou míjíte v rychlosti.  Lenost a sprint moderní doby vám nedovolí je lépe poznat, oslovit. S mnoha dalšími lidmi sdílíte určitý prostor pracovní, kulturní aj. Zde se utvářejí určité vazby, které mají zpravidla jasně vymezený horizont nedovolující příliš vygradovanou pozitivní či negativní interakci. Radost, myslím skutečnou a hlubokou, prožíváte s někým, kdo vám je blízko, to platí pochopitelně i v oblasti střetů.

Navíc bychom mohli lidi přirovnat ke kamenům, říčním oblázkům, příjemným na “dotek“ a k těm, které mají hrany, či dokonce k těm vzácným, které jsou opracovány umným brusičem. Otec děkan Jordán byl pro mě právě takovým. Nepatřil, myslím, k lidem, kterých se lze snadno dotknout. Jeho osobnost byla výrazně profilovaná. Byl jako vzácný a broušený kámen silně inspirující své okolí. Jeho neobyčejná osobnost dokázala navracet do prostoru noblesu, která tolik chybí současnému světu. Jako neskromný milovník umění a vynikající liturg nám připomínal, že krása je spjatá s posvátným, že si nelze zvykat na dostačující, průměrné a šedivé. Jako milovník života a kultury inicioval vytváření společenství. Byl silně charismatickou osobností se šlechtickou velkorysostí, ale také nárokem na své okolí. Pokud chcete být v blízkosti drahokamu, musíte kromě krásy, umět snést i hrany. Jak mi kdysi řekl šéf Severočeské galerie výtvarných umění: Co nic nestojí, nestojí za nic.

Bohu díky za to, že jsem směl asistovat v duchovní službě muži, který mě v mnohém inspiroval a nutil k vnitřnímu růstu. Díky za chvíle naplněné světlem a porozuměním i za občasné chvíle s trním. Stálo to za to.

Mgr. Jan Hedvík
jáhen

Jáhen asistuje Otci Jordnánovi při žehnání vody